Je to teprve pár let, co lezecky objevený lom v Měsíčním údolí u Poříčí nad Sázavou poskytuje nadšeným horolezcům řadu žulových cest, jako na míru ušitých pro jednodenní lezení.

Skálu uprostřed chatové osady si proto oblíbili hlavně pražští horolezci, když už nemají náladu "na písek".

Když počasí nepřeje

Také pokud předpovědi počasí hlásí vlhko a déšť, to se těžko leze někde na písku. Lezci pak doporučují vyrazit za lezením někam na pevný kámen. Nejlépe na žulu, ta neklouže ani vlhká.

V těchto případech naleznou zkušení horolezci i začátečníci ideální místo v Posázaví nedaleko Poříčí v místě s bývalým lomem na žulu. Nemají to daleko z Prahy ani z dalších míst Středočeského kraje.

Lokalitu dobře znají i horolezci z benešovského oddílu. Jsou tu krátké stěny většinou střední obtížnosti, dobré jištění a slaňovací kruhy kvůli lezení na rybu. Co si víc přát na lezecký den, kdy není jisté počasí.

"Je tu sice několik osmičkových a devítkových cest, ale nejvíce si zalezou milovníci pětek až sedmiček. Klasifikace je tady hodně měkká. Dokonce měkčí než na Srbsku nebo Rovišti, a to je už co říct," říkají znalci lomu v Měsíčku s tím, že výstupy jsou hustě zajištěné boráky.

Podle nich však neškodí pro jistotu vzít sadu vklíněnců a jednu smyčku. Ta při jištění může přijít vhod při problémech se strachem.

Na vlastní nebezpečí

"Mezi naše hlavní aktivity patří správa nad lezeckou oblastí Měsíční údolí u Poříčí nad Sázavou. Tato menší lokalita nestojí za dlouhé cesty přes půl republiky, ale pro místní lezce a okolo projíždějící lezení chtivé má jistě neocenitelný význam," uvedl správce oblasti František Vyskočil.

"Lezení je zde povoleno jen na vlastní nebezpečí, za použití všech dostupných bezpečnostních pomůcek jakými jsou například přilba nebo prsák," také upozornil.

Bývalý lom na žulu se nepoužívá od roku 1953 a je tu třeba dbát zvýšené opatrnosti zvláště v jarních měsících. Těžbou narušená skála totiž neustále pracuje a čas od času se skalní bloky uvolňují.

Do Měsíčního údolí se jde z Poříčí nad Sázavou po červené turistické značce podél Konopišťského potoka jeden a půl kilometru. Vymotáme se z vilkové čtvrti, podejdeme viadukt, mineme hřiště. Po pár minutách chůze uvidíme na levé straně lom. Od cesty ho odděluje mohutné suťovisko z nalámaného kamení.

Chataři versus lezci

"Jsou tu asi tři desítky cest obtížnosti od čtyřky do desítky, nejčastěji ale mezi šestým a sedmým stupněm obtížnosti," řekl Jan Bouček z benešovského horolezeckého oddílu s tím, že přejištění nejstarších cest proběhlo před osmi lety za pomoci Českého horolezeckého svazu a přes sedmdesát procent cest je osazeno novými lepenými nýty.

Zcela bezproblémové lezení ale Měsíční údolí neposkytuje. Horolezci jsou trnem v oku některým chatařům z Měsíčního údolí a naopak. Jedni druhé obviňují z nepořádku, který se v oblasti vyskytuje.

Komunální odpad, exkrementy, navíc se tu motají volně pobíhající děti a psi. Chatařům v létě došla trpělivost a umístili k lomu tabulku se zákazem lezení.

Bez přilby ani ránu

Pod ní se brzy objevil lakonický dodatek „a Slunce mi taky patří, takže nikdo nechoďte ven.“

"Myslel jsem že vzteky puknu, když jsem viděl ty cedule. Chápu rozhořčení chatařů ohledně bordelu a exkrementů, takový "lezce" bych střílel, ale tohle mi přijde jako moc brutální krok," stěžuje si na militantnost chatařů lezec Ondra poté, co tabulky se zákazem uviděl a doplnil, že připsaný dodatek to vystihuje přesně.

"Cesty jsou většinou pevné, ale občas vypadne z police nebo spáry kámen. Leze se tu proto s přilbou. Cesty jsou dlouhé od sedmi do patnácti metrů, jen škoda, že je to uprostřed chatové osady a běhají tu malý děcka a hrají si tu na vojáky. Jinak je tu moc pěkné lezení na žule," pochvaluje si lom v Měsíčním údolí další z horolezců.

Jako nejhezčí cestu v lomu v Měsíčním údolí označují horolezci Zdenčinu. Je to výborně jištěná a dlouhá šestka.

Foto: Jakub Turek