V den svátku sv. Borise a Gleba, mučedníků spjatých s Kyjevskou Rusí zazní v programu Jaroslava Hutky vhodném pro dospělé i pro děti i posvátné moravské balady.

Koncert se uskuteční v sobotu 24. července 2010 od 20:00 hodin v jižní lodi nedostavěného chrámu a v případě nepříznivého počasí se bude konat v reflektáři kláštera.

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole. Na konci šedesátých let začal vystupoval s Vladimírem Veitem a později se svým vlastním hudebním programem, v němž mimo jiné popularizoval moravské lidové písničky.

Získal si velké množství příznivců, několikrát byl vyhodnocen jako písničkář roku. Byl zakladatelem a členem folkového sdružení Šafrán. Roku 1977 se zúčastnil III. festivalu druhé kultury na Hrádečku u Trutnova. Stal se signatářem Charty 77.

Pro soustavnou policejní šikanu (akce Asanace) opustil v říjnu roku 1978 Československo a po pobytu v několika utečeneckých táborech žil v emigraci v Holandsku. Po pádu komunismu se v roce 1989 vrátil a již v listopadu zpíval na Letenské pláni. Postupem času se z něho stal kritik české postkomunistické demokracie, ale i folkových zpěváků, hlavně Jarka Nohavicy.

Vystupuje v malých sálech a klubech společně s kytaristou Radimem Hladíkem a svou tvorbu si vydává sám.

Ukázky písniček

SLUNEČNICE
hudba B. Dylan, 1967
Je to všechno strašně dávno
Slunce bylo větrem milováno
Těhotné slunce se jen usmívalo
A najednou tu slunečnice je
V okně domu slunečnice stojí
Barák za chvíli strhnout dají
Jen malé děti potichu šeptají
K čemu tam ta slunečnice je
Člověk jak slunce dobrý není
Svý nálady jak počasí mění
Nevšímá si střech, jde po dláždění
Tak k čemu tam ta slunečnice je?
Nebe na lidi slunce dýchá
Sluneční rýma nám srdce zadýchá
Očima z ulice se slunce líbat nechá
A proto tam ta slunečnice je
Slunečnice se právem k slunci hlásí
Svou hlavou ke slunci hází
A člověk si v závisti hlavu srazí
A proto tam ta slunečnice je
Kdyby každá holka slunečnicí byla
To by náš život byl roztančená víla
Ale život je šašek a blázny z lidí dělá
A proto tam ta slunečnice je
Ona prej jen po mejdanech běhá
Jen zlej Ďábel se v jejích očích míhá
Ale když líbá, padá z tebe tíha
A proto tam ta slunečnice je
Mám také přání když hvězda padá
Chci, aby ta holka byla pořád mladá
Mladá mládím, co na lidský řeči nedá
A proto tam ta slunečnice je
Až půjdeš z domu ráno
Budeš mít se sluncem ujednáno
Že štěstím pokropí tvou duši
A proto tam ta slunečnice je

PRAVDĚPODOBNÉ VZDÁLENOSTI
hudba Vl. Veit, 1967
Ten tichý hřbitovní nářek větru
To je vzdálenost od starých lidí
Veškeré vzdálenosti slyšíš v tichu
Vzdálenost syna od otcových starostí
Prý chodíme okolo, prý jdeme vpřed
Prý jsme zaostali, prý, prý…
Jen pravděpodobnej žal, pravděpodobnej svět
Pravděpodobná láska a pak se dožijeme let
Představ si tmu a pár ran do obličeje
A ránu kolenem od země do břicha
Injekční stříkačka benzínem srdce ti zaleje
Ale nejvíc bolí ta představa tichá
Byly to jen přemety a žádná cesta životem
Stojíme pořád tam kde jsme, jen tam
Pouze představy jsou bolestivé
Mimo představy se dá všechno přežít
Všechno unese chodník, vraždu i lásku milenců
A potom kočku, která dovede ve tmě žít
Žiju úplně jinde a o tom něco víš
Ale hledej, není k nalezení
Když se na tebe dívám, vidím, jak vypadáš
Zkušenost mi poví, kdo pravděpodobně jsi
Nikdy se nedozvím, co se na všechno říká
Pravda je barová tanečnice a pro každého zvlášť tančí
Nejsou zločiny, za které by se mělo střílet
Pouze za lež, která se pravdě podobá
V tom tichu slyším nad sochou starého Inka
Monument času a nikdy neporozumím
Nepochopím, proč byla řecká socha strakatá
Žádnej důvod nepochopím
Pravděpodobně mělo to důvod
Někdy nervy i slovo nevydrží
V tom tichu slyšíš všechny kroky vrahů, milenců a bláznů
A jak je svět velkej, to si sám určíš
Umřeš a narodíš se jen za svou osobu
Na to zapomenout nesmíš
Je pouze ticho a v něm slyším pravděpodobné vzdálenosti
Ale hledej, není k nalezení
Ostrý vzduch, ostré slunce, ostré hory, strmé skály
A květiny - kdo je ještě jednou uvidí
Snění tibetských mnichů
Chrám Einsteinových myšlenek smělých
A nebo bača s ovcemi
Každá výhra je zároveň prohra
Pokaždý konec zvítězí
Křesťané prostřeli ubrus svědomí
K stáru je to ubrus z nejhorší špeluňky
Jen vidím ze svého místa, že mi nikdo nerozumí
A že pravděpodobně slunce zapadá za hory
A co je vesmír?
Snad jenom ta chvíle
Kdy se člověk do propasti řítí

Vstupné na koncert: 70 Kč

Jak se tam dostanete:

• Autem: D1 (Praha-Brno), sjezd na 34 km (Ostředek) a dále 10 km do města Sázavy

• Autobusem: z Prahy linkou č. 382 ze stanice Háje na Sázava-Černé Budy, ke klášteru asi 3 min pěšky z Benešova autobusem ČSAD stanice: Sázava - autobusové nádraží, ke klášteru asi 15 min pěšky

• Vlakem: po trati Čerčany - Světlá nad Sázavou navazující na tratě Praha - Benešov nebo Praha České Budějovice stanice: Sázava - zastávka nebo Sázava - Černé Budy, ke klášteru z obou zastávek asi 15 min pěšky

Zdroj a informace: www.hutka.cz a www.klaster-sazava.cz