Žijí mezi námi. Díky své vyhlášené pracovitosti se dokázali uchytit v zemi s odlišnou kulturou.

Jsou nenápadní, skromní a nebývají s nimi problémy. Dávají přednost své komunitě, a jejich soukromí zůstává do velké míry utajeno. Nakupujeme v jejich obchodech, jíme v jejich restauracích.

Nahlédnout pod pokličku nechal jeden z nich, nástrojař, obchodník a restauratér, kterému ve městě nikdo neřekne jinak, než Fanda.

Dosavadní život 46letého Fandy byl velmi pestrý.

Z válečného dítěte vyrostl v mladého muže, který se musel poprat s odlišnou kulturou, jazykovou bariérou i steskem po domově. Rozhodl se pro život v cizí zemi a z brusiče kovů se díky píli a houževnatosti stal podnikatelem, který se snaží poskytovat kvalitní a dostupné služby v gastronomii.

Jeho vlastní jméno je Bui Danh Ty.

Jako malý kluk to neměl Fanda vůbec jednoduché. Dětství prožil ve válkou zkoušené zemi, kterou na dlouhá léta obsadili američtí vojáci. Dodnes se k tomuto tématu nerad vrací. Raději pracuje a žije současností a dívá se stále kupředu.

Do tehdejšího Československa přicestoval v roce 1986 společně s celou skupinou stipendistů na základě Dohody o kulturní spolupráci Československa a Vietnamu. Tady také získal vzdělání a kvalifikaci v oboru brusič kovů.

Dvacet let ve Vlašimi

"Ve Vlašimi žiju už dvacet dva roků. Nejdříve jsem pracoval v brusírně nástrojárny Blanických strojíren," vypráví Fanda češtinou s typickým přízvukem charakteristickým pro vietnamskou menšinu.

Fanda řeší telefonické hovory většinou v rodném jazyce.

Právě v nástrojárně bylo tehdy třeba odlišit jednotlivé cizokrajné pracovníky jejichž domácí jména byla pro nás obtížně vyslovitelná, spolupracovníci mu začali říkat Fanda. Na to slyší dodnes a tak ho také oslovují četní přátelé, známí, a dokonce i manželka.

Fanda zaměstnal i rodinné příslušníky.

Vycestovat do Československa se Fandovi podařilo na poslední chvíli. Dohoda obou zemí byla ukončena v roce 1989.

"Po vaší revoluci jsem začal podnikat v obchodě. Prodával jsem textil a obuv," pokračuje Fanda s tím, že se rozhodl v nové zemi zůstat, oženil se a založil rodinu. "Mám dvě děti, které už umí mnohem lépe česky než vietnamsky. Dceři je patnáct a synovi devět let," svěřuje se obchodník, kterého bylo po léta vidět za každého počasí pod plachtou stánku a později v kamenném obchodě.

Můj zákazník můj pán

Před časem se splnil Fandovi jeden z jeho snů.

Otevřel ve Vlašimi první asijskou restauraci, která nabízí širokou paletu exotických jídel za dostupné ceny.

Lidé, kteří jeho podnik navštěvují, si zvykli na určitý standard, úslužnou obsluhu i chutná jídla asijské i české kuchyně.

Bui Danh Ty alias Fanda si najde čas i pohovořit s hosty podniku.

"Na začátek jsem si ale na vybavení a rekonstrukci musel vypůjčit od kamaráda," říká dnes už zavedený restauratér. Jeho slova, i to, že se v žádném případě nejedná o pračku peněz, dokládá i skromné, ale účelné vybavení restaurace. Žádný přepych ani zbytečný luxus.

"Konkurence se nebojím, protože takovéhle jídlo tu chybělo," věří v úspěch svého projektu Fanda s tím, že dává práci dalším pěti Vietnamcům. "Zpočátku tu možná byly nějaké chyby, teď už ale vím jak na to a jde všechno dobře," usmál se nakonec málomluvný muž.

Související články:
01.06.09 Jak jsou úřady přísné na firmy na Benešovsku?

Foto: Karel Chlumec