V úterý 9. března se v benešovské městské knihovně konal recitál Jana Kryla, bratra známějšího písničkáře Karla. Představil tvorbu vlastní i svého bratra. Jak večer probíhal?
Jméno Kryl je dodnes v české společnosti ikonou. A to jistě po zásluze. Ač svého času známější Karel už dlouhá léta nežije, pořád je jeho odkaz aktuální a to i díky jeho mladšímu bratru Janu Krylovi. Po smrti svého bratra se i on dal na hudební dráhu.
Při svých vystoupeních hraje nejen svou tvorbu ale i písně svého bratra. Se svými recitály objíždí nejrůznější města po republice a často koncertuje i na středních školách.
Diváků bylo málo, ale zato různého věku
S jedním takovým pořadem se 9. března 2010 vypravil i do Benešova, tentokrát však do prostředí trochu odlišného, totiž do městské knihovny. Ačkoli se nesešel zrovna hojný počet diváků, Jan Kryl se netvářil zklamaně.
Přesto se zastavme na pár slov u složení publika. Na první pohled bylo totiž patrné, že je značně nesourodé. Na Jana Kryla se do knihovny přišli podívat jak studenti, tak lidé o generaci starší, ale našli bychom tu i zástupce těch ještě dříve narozených a nebylo jich málo.
I z toho se dá poznat, že „krylovky“ (ať už jde o písně Karla nebo Jana) jsou nadčasové a mají schopnost oslovit lidi z různých věkových skupin.
Písně, básně a vzpomínky na bratra
Jeho program se skládal z několika částí. Jako každý svůj recitál, prokládal písně básněmi a povídáním o životě svém i svého bratra. Zpočátku hrál na vážnější notu, z textů písní i básní se mohlo publikum dozvědět dost o jeho postoji k životu, o tom, co ho trápilo v éře předcházející i té současné.
Jednu z prvních básní věnoval lidem, jež nějakým způsobem poznamenali jeho život, mezi nimi vzpomínal i na svého bratra, „který vždy v pravý okamžik říkal, co bylo třeba, a my jsme mu nerozuměli, možná jen trošku nechtěli rozumět.“ Ale nešlo jen o „žehrání“ na politickou situaci, ale i na stav současné společnosti, především na téměř všemohoucnost médií a jejich vliv na mladé.
Pár odvážlivců si zazpívalo
Chvílemi se zdálo, že to s moralizováním přehání a že se příliš vyžívá v dramatičnosti. Pomalu se však z jeho hlasu vytrácel příliš vážný tón i nádech patosu. Se spokojeným pohledem pozoroval publikum, když se mu ho podařilo rozesmát.
Postupně se témata jeho skladeb stočila k lásce a milostným námětům obecně. I nadále se držel svého konceptu, totiž že jako mezihru vkládal historky ze svého života, nezřídka se týkající i jeho bratra.
"Mám asi zahrát nějakou "karlovku", proto jste sem asi taky přišli, ne?" zeptal se interpret.
Na jeho otázku se bezprostředně ozvalo několik nesmělých odvážlivců z řad publika, dávajících mu za pravdu. Na Krylovu výzvu se k jeho zpěvu přidalo několik málo hlasů diváků. Avšak o davové nadšení rozhodně nešlo, lidé zůstávali spíše stranou.
Se vznikem písní se pojí zajímavé zážitky
S ubíhajícím časem se tématika představovaných písní i básní poněkud odlehčovala. Často nejprve představil okolnosti vzniku následující písně. Například jedna z nich pojednávala o rozmluvě a následné hádce o osudech seriálových hrdinů, kterou Kryl vyslechl v restauraci a která zazněla z úst několika postarších dam, nebo, jak sám říká, "tří gráciíí".
Další taková velmi svérázná píseň se zrodila po hádce s manželkou. A vyšel z toho vcelku povedený a vtipný rock 'n' roll. Po několika dalších písních a básních se Jan Kryl jal loučit, ale z pohledů publika vyčetl, že jedna píseň navrch nic nezkazí. Zahrál proto „Anděla“, tedy další Karlovu píseň, při níž se k jeho potěšení přidala většina přítomných.
O překvapení na závěr se postarala ředitelka Městské knihovny. Přede všemi děkovala Janu Krylovi za zpříjemnění večera a též připomněla, že se blíží den jeho narozenin a předala mu za celou knihovnu kytici. Jan Kryl se zatvářil velmi potěšeně a možná i trochu dojatě a tak přidal ještě jednu píseň. Tím se podvečer uzavřel.
Související články:
07.03.2010 V benešovské knihovně se koná recitál Jana Kryla