Na velké bažinaté louce u lesa Čenska se prý odedávna objevovaly bludičky. Strašilo v Třemošnici, dnešní obci Ostředek?
Benešovský okresní technik Barchánek znal zdejší krajinu i lesní zákoutí a nad příběhy o rejích tajemných sil a bytostí se jen a jen usmíval. Dětem báječný pohádkový svět nebral, ale všem dospělým trpělivě vysvětloval, že žádné bludičky neexistují a že se jedná jen o svatojánské broučky.
|
Nakonec však sám Barchánek zažil podivuhodnou událost, kterou pak mnohokráte vypravoval: Hajný Malý z čenské hájenky mi oznámil, že na louku v Čensku pod Pírkami vychází silný srnec. Večer jsme šli spolu na čekanou. Sedli jsme si pod stráň Pírka, a ježto byl krásný červencový večer, řekli jsme si, že když srnce nedostaneme večer, počkáme přes noc pod strání na ranní čekání. Tak se i stalo. Bylo asi o jedné po půlnoci, když jsem se probudil z dřímoty a tu mě upoutalo na louce kmitavé světýlko směrem k místu, kde je ve stráni stará havířská štola, zvaná Čertova pec. Světýlko zmizelo a já jsem se obrátil na hajného, klímajícího vedle mne, s dotazem, co to bylo za světlo. Hajný Malý, jako by se nechumelilo, mi prostě odpověděl:"To jsou bludičky, jak tady straší." |
Za okamžik se objevila světýlka tři, ve chvíli víc a zase se ztratila, jako když je někdo sfoukne. A zanedlouho se jich objevilo opět více, vypadalo to, jako by tančila dokolečka, někdy zvolna, potom rychleji a vtom zmizela. V okamžiku se však zase objevila. To se opakovalo mnohokráte a pak vše nadobro zmizelo.
Tolik tedy vzpomínka. Pan lesní Barchánek ale nepodlehl báchorkám a pro podivuhodný jev našel vysvětlení. O tomto vysvětlení pojednává i přeslavný Ottův slovník naučný, kde se píše:
"Fosforovodík čili fosfin, PH3, jest plyn bezbarvý o hustotě r. 1 185, zapáchající pronikavě hnilými rybami, nad míru jedovatý. Strojí-li se vařením sehnaného žíravého louhu draselnatého s trochou fosforu, jest samozápalný a každá bublina jeho, z vody vystupující, slabým výbuchem se vznímá, čímž vznikají bílé kroužky kyseliny fosforečné, ježto ve vzduchu vystupujíce, širšími se stávají… Kdysi vysvětlovali, ač neprávem, f-em zápalným řídký úkaz bludiček, jež objevují se někdy v bažinách."
Takže jak to vlastně je?
Existují bludičky, nebo za vše může fosfor, ten podivuhodný světlonoš? Každopádně bludičky jsou oblíbená strašidla, která znali už naši dávní předkové a vyprávění o nich najdeme i u mnoha dalších národů.
Také se jim říkalo bloudivá světýlka. Podle lidského mínění to byli dušičky dětí, které zemřely při narození bez pokřtění, tzv. nekřtěňátka. Tancovaly po lukách, v lesích a bažinách. Věřilo se, že člověka dobrého a upřímného dovedou k pokladu, zatímco člověka hříšného do bažin. I když se člověku podařilo z jejich moci dostat, světlušky jej pronásledovaly až domů. Nejraději se prý světýlka koukají do oken. Na ochranu před nimi prý nepomáhalo modlení, nýbrž klení.
Umělým odvodňováním je výskyt světýlek - bludiček stále menší a menší. V dnešní době je to již veliká vzácnost, rovněž tak ohnivého muže již téměř nezahlédnete. Však báchorky o nich přecházejí z pokolení na pokolení až na dnešní časy.