Žáci prvního stupně této školy měly tak druhým rokem příležitost strávit zde noc. Ač mnozí z nich obyčejně ráno s nevolí vstávají a s aktovkou míří na vyučování, tentokrát se do školy těšili. Čekal je totiž nejen literární pořad v městské knihovně, ale i další program připravovaný jejich pedagogy.

Pro starší žáky představení s psovody

Po čtvrté hodině se prostory karlovské školy začaly pomalu plnit povykujícími dětmi a jejich starostlivými rodiči, jež jim přinesli spoustu dobrot. Zatímco nejmladší prvňáci odešli na zmiňovaný pořad do knihovny, ostatní děti se shromáždily na hřišti za školou.

Tam na ně čekali psovodi, aby jim předvedli, co všechno jejich psi umí. Jejich představení se setkalo s velkým úspěchem. Postupně se v knihovně vystřídaly všechny ročníky.

Lampionový průvod v kostýmech pohádkových bytostí

Všichni žáci se tak mohli dozvědět něco navíc buď o samotném Hansu Christianu Andersenovi nebo o Františku Hrubínovi anebo o Karlu Hynku Máchovi. Poté, co se vrátily poslední třídy do školy, začalo velké proměňování, ve chvilce se totiž chodby zaplnily princeznami, čarodějnicemi i kouzelníky, vodníky a celou řadou dalších pohádkových bytostí.

Všichni se společně měli vydat na lampionový průvod po Karlově. Podmínkou bylo jen přinést si převlek, znázorňující nějakou českou pohádkovou postavu.

Počasí jim však bohužel příliš nepřálo, než se všechny děti shromáždily venku, zvedl se vítr a přihnala se bouře. Všichni se tedy zklamaně vrátili, průvod se však nakonec uskutečnil alespoň v prostorách školy.

Stezka odvahy plná strašidel

Mezitím už se ale připravoval další bod programu. Několik učitelů spolu s pomocníky v přestrojení za strašidla chystali stezku odvahy, kterou všechny děti napjatě očekávaly. Po celé cestě, kde se mělo záhy ukázat, zda jsou děti statečné, strašidla společnými silami rozmístila svíčky, aby navodila tu správnou tajemnou atmosféru.

Stezka směřovala ke "sluji" hlavní čarodějnice, kde se děti měli podepsat na listinu a tím stvrdit svou odvahu. Nutno podotknout, že autorka tohoto článku se přímo účastnila a to v převleku bludičky, proto budou následující řádky tak říkajíc z první ruky.

Některé děti jak hrdina z pohádky Nebojsa

Naivně jsme si mysleli, že strašení bude vcelku jednoduchý úkol. Opak byl pravdou. Děti byly na stezku vysílány od těch nejmladších. Prvňáci a druháci šli navíc ve dvojicích. Zpočátku se zdálo, že se děti vůbec nebojí.

Procházely kolem nás v klidu a na naše strašení téměř nebraly ohledy. Avšak nebylo vše ztraceno, postupně se totiž počet těch, které se nám podařilo alespoň trochu vylekat, přeci jen zvětšoval. Naše pokusy o strašení se tak staly rafinovanější a smělejší.

Ve výsledku se nejvíce báli děti ze třetích tříd a ani ti nejstarší tedy "páťáci" nebyli zrovna nejstatečnější. Po třech hodinách v roli bludičky jsem nebyla sama, kdo už "mlel z posledníh". Všechny děti tedy zdárně prošly celou stezku, některé ji pravda spíše ve strachu proběhly, a Noc s Andersenem se tak nachýlila ke svému konci.

A pohádky je konec

Kupodivu byl vcelku rychle všude klid. Valná většina dětí usnula záhy, co se uložila do spacáků ve svých třídách, našlo se jen několik, co si ještě šeptem sdělovalo zážitky.

Noc s Andersenem je celostátní akce, trvající již deset let. Každoročně se k ní připojuje víc a víc škol, knihoven a Domů dětí. Letos se jí účastnilo třicet tisíc dětí, na karlovské škole tento rok 147, což v poměru k velikosti školy není rozhodně málo.