Do šedivého a ospalého rána se probudil nový rok 2010 ve Vlašimi - městečku pod věží. Mlha, nepořádek na zemi a pozůstatky silvestrovského veselí čekaly na jeho obyvatele.
Poklička inverze přidusila sluneční paprsky, při zemi mezi paneláky se táhl kouř z komínů nedalekých domkařů a sladce škrábal na mandlích.
Mlha se rozhodla, že v první den roku nebude vstávat, stejně jako mnozí z nás. Ospalé ticho narušoval jediný muž, kterého městečko pod věží, jak se také někdy Vlašimi přezdívá, pověřilo zbavením centra od zbytků bujaré silvestrovské noci.
Střepy skla, pestrobarevné zbytky pyrotechniky, opuštěná bota, poházené lahve sektu. To vše mizelo na lopatě trpělivého muže v modrožlutém.
"Protože byli opilí," vysvětloval své počínání zhruba osmiletému zvědavci, kterého zajímaly hromady odpadků na korbě přistavěného náklaďáčku, osamělý ranní pracant, jehož čekala dlouhá a nelehká šichta, zatímco ostatní vyspávali zbytkový alkohol.
Nebeské divadlo, které na uplynulou noc přichystal úplný kotouč Měsíce, který se částečně schoval do zemského stínu, zůstalo nepovšimnuto. Jednak pro mlhu, ale také i proto, že lidé měli důležitější starosti než hledět úžasem na tichý úkaz.
Daleko zajímavější bylo totiž to, co si na ně připravili programoví ředitelé některé z četných komerčních či nekomerčních televizních stanic, bujaré a opojné veselí restaurací a barů, či samozvaní ohněstrůjci.
"To Vietnamci, co neprodali, to tu vystříleli," pokračoval v komentáři ke stejně osamocenému dítěti novoroční čistič, aniž by odhlédl od svého pracovního náčiní.
Ranní návštěvníci novoročních bohoslužeb při cestě do některého ze dvou kostelů museli více než k Bohu obracet své oči pod vlastní nohy, aby náhodou nešlápli do pozůstatků posledního večera starého roku...
Nikdo netuší, co přinese ten právě začínající rok. Co je však jisté, že zajásali více než tři stovky předčasně propuštěných vězňů, jejichž trestné činy přestaly být ode dneška trestnými a posmutněly naopak maminky na mateřské, jejichž ratolesti se budou muset pro tento rok obejít bez několika stovek či tisícovek měsíčně, aby pomohly zalátat díru ve státní kase.
Jisté je i to, že není tak zle, aby nemohlo být hůř.
A co se dnes nepodařilo uklidit z městských chodníků jedinému viditelnému zaměstnanci městečka pod věží, přikryl navečer milosrdný sníh...
Foto: Karel Chlumec