Vánoce v létě?

Proč ne, říkám si a mířím na ekologickou farmu Krišnův dvůr v Městečku u Benešova. Právě tady, uprostřed polí, luk a lesů slaví členové hnutí Hare Krišna svůj největší každoroční svátek, Den zjevení Krišny.

Ten je obdobou křesťanských Vánoc. A stejně jako křesťané, i oddaní Krišny si na přípravách a průběhu dvoudenních slavností dávají jak se patří záležet.

Barevný ceremoniál

Míjím výběh s posvátným skotem. Kravky i býčci vypadají spokojeně, čistě, některé se uchylují do stínu stromů. Je vedro skoro jak v Indii, na sluníčku kolem čtyřiceti stupňů. U vchodu do velkého modrobílého stanu je snad sto párů sandálů.

Zouvám se a doufám, že ty svoje později v tom množství naleznu. Žasnu nad nádherou barevných sárí žen, výzdoby stanu i květin na oltáři s božstvem. Probíhá ceremonie, zpívají se mantry a za chvíli jsou všichni v hlubokém předklonu na kolenou…

Dárci a obdarovaní

"Zůstanete na hostinu, viďte," zve sympatický, opálený, téměř holohlavý mladík v oranžovém. Přitakám a opětuji úsměv. "Hare Krišna".

Asi dvě stovky vyznavačů hnutí se sjelo z celé republiky na Benešovsko, aby tady, na farmě, jako každý rok, oslavili své božstvo.

"Můžu vám něco dát," ptá se jiný mladý muž, tentokrát v bílém a podává mi girlandu květin jako dárek.

Zavěšuji si ji za ucho. Moje společnice dostává zase nádhernou suknici ze snad tisíců přírodních a barvených sedmikrásek.

Mezi auty, kterými Krišnovci přijeli probíhají běžné každodenní události. Někdo odpočívá, jiný medituje a mezi tím vším se pomotávají děti různého věku. Trojice pestrobarevných dívek dovádí u rybníčka a hází po sobě zbytky květinové výzdoby ze včerejších oslav. Děti jsou všude stejně bezprostřední.

Úsměv je dar

"Na programu byly přednášky, zpívání manter, spousta atrakcí pro děti, lodičkový festival na jezírku. Ještě před tím jsme dopoledne v průvodu obešli nedaleké osady, abychom lidi pozvali k nám na farmu na tuto oslavu," říká jeden z členů komunity ekofarmy s duchovním jménem Priya-kirti das.

Ten má na starosti styk s veřejností. Druhý sváteční den je prý zasvěcen zakladateli hnutí Hare Krišna a přítomni na oslavách jsou i dva z jeho žáků. Jdeme si pohladit kravky. Nechají se, ale od ohradníku si zachovávají odstup.

Pestrobarevné dívky a o poznání méně barevní muži s neustálým úsměvem přenášejí tu květiny, tu jídlo, nádobí nebo prádlo. Nikdo z četných hostů a návštěvníků se tu necítí jako vetřelec. Každý je vítán. Ke všem stejně srdečný přístup.

Společná hostina

Začíná hostina. Ve velkém stanu čekají ve čtyřech řadách muži, před sebou nádobí a pohárky. Ženy hodují přímo na farmě, v modlitebně. Nerozumím, ale beru to jako fakt s tím, že fotky nebudou tak barevně veselé. Usazují se na kraj řady a čekám.

To, co přichází je zážitek, který by si měl dopřát každý gurmán. Kdo se domnívá, že vegetariánská strava je jednotvárná, chudá či dokonce nechutná je na strašlivém omylu. Nadcházejí hody přímo lukulské.

Co chvíli se ke mně skloní jeden ze služebníků a naběračkou mi z velké nádoby nabere něco žlutého, jindy oranžového nebo nazelenalého, ale vždy a v každém případě velmi chutného a lahodného.

Jedna chuť přechází v druhou, jsou jich desítky, nebo spíš stovky. Nejsem vegetarián, maso mám docela rád, ale v v porovnání se sváteční hostinou Kršnovců  mi připadá chuťové poněkud mdlé.

Oči by jedly

Přichází další a další, je těžké odmítnout.

"Tak jen trochu, na lžíci," říkám a jsem zcela sytý. Zapíjím ovocným nápojem, kde plavou skutečné kousky ovoce. Lahoda.

"Sladké," hlásí další muž s tácem nějakých dobrot. Už nemůžu, oči by jedly, žaludek je plný. Nakonec si kousek beru do ruky a obracím misku na znamení, že jsem skončil. Dívám se po ostatních a vidím samé spokojené tváře účastníků slavnostní hostiny.

Kdyby se nejedlo ze země, jistě by se stoly pod tolika lahodnými pokrmy prohýbaly. Jen krátce po hostině se členové hnutí loučí a rozjíždějí do svých domovů. Překvapuje mě rychlá změna a náhlý odjezd. No co, dva dny stačily, v nejlepším přestat.

Foto: Karel Chlumec