Zrod zámeckého parku

Vlašimský zámek ještě po půli 18. století obklopovala obora, ohrazená zdí. V ohybu řeky Blanice byl zahuštěný porost, v němž vedly křížem dva průseky. Když zvířata tyto průseky přebíhala, bylo možné je přitom pozorovat. K pozorování se na kříži průseků stavěly altány či besídky a pokud bylo místo vyvýšené nad okolní terén, pak i gloriety (kruhové pavilony).

Besídka ve vlašimské oboře stála již v půli sedmnáctého století, o čemž svědčí mimo jiné i archivní zápis, který se zmiňuje o: "…pěkné besídce…v oboře zvířecí nedaleko zámku". Mimo pozorovací funkce měla besídka nezanedbatelnou úlohu zejména při vlastním honu, kdy sloužila nejen střelcům, ale často hlavně dámám, které odtud sledovaly průběh honu a rovněž se zde podávalo občerstvení.

Po zbourání hradeb a zasypání příkopů byl zámek včleněn do okolního terénu. Ke stávající oboře přibyla po roce 1775 nová oblast Domašínských hor a na vrcholku, na křížení lesních průseků, byl vystavěn vyhlídkový gloriet, jenž poskytoval nádherné výhledy do malebného údolí řeky Blanice i na zámek a velkou část města.

Čas Auerspergů

V tento čas vlastní panství Auerspergové. Od zámku na západ a jihozápad se vine travnaté a místy lesnaté údolí s řekou Blanicí. Po jejích březích se terén zvedá do náhorních plošin a do zajímavých skalních útvarů, přičemž převýšení místy dosahuje i čtyřicet metrů.

Evropou se již v sedmnáctém století šířila vlna zakládání zámeckých parků v romantickém duchu.

Většina takovýchto parků byla umístěna v rovinatých terénech, neboť byly založeny na perspektivě, kdy se střídají dlouhé stříhané stěny dřevin a mnohokrát se opakuje stejná kompozice rostlin a cest. Rovněž byly v kurzu takzvaná topiaria, tedy geometrická tělesa vytvarovaná stříháním rostlin, především dřevin. Vše je ale příliš umělé a hlavně nákladné a mnoho učenců, cestovatelů a vzdělanců proto tento nepřirozený styl odrazoval a často i pobuřoval. Hlásali návrat k přírodě a hledali nové inspirace například i v daleké Číně.

Auerspergové provedli nejprve terénní úpravy na řece Blanici. V nejširším místě údolní nivy rozšířili koryto řeky na říční jezero s ostrůvkem a v parku vystavěli síť vycházkových pěšin a podél nich množství doprovodných alejí. Do terénu umístili množství různorodých drobných staveb, inspirovaných gotikou, orientem, ale i přírodou.

Park obdivuje a hojně navštěvuje nejen panstvo, ale i architekti, malíři, spisovatelé a umělci z celé Evropy. Vzpomíná na něj i Bedřich Smetana, který sem zajížděl z Růžkových Lhotic, kde měl jeho otec statek. Malíř A. Pucherna v roce 1805 vydal album, kde jeho kresby a kolorované rytiny ilustrují původní podobu parku. J. Schaller zase ve své Topografii Království českého z roku 1788 uvedl, že tento park vyniká svou krásou téměř nad všechny ostatní parky v Čechách.

Skladatel a dirigent Gustav Mahler a Vlašim

Také Gustav Mahler navštěvoval koncem sedmdesátých let devatenáctého století Vlašim, kam přijížděl za svými příbuznými a přáteli. V oněch dobách ještě Vlašimí nevedla železnice a spojení se světem obstarávaly dostavníky, jejichž trasy se právě ve Vlašimi křižovaly. Stanice bývala na Malém rynku, nyní Palackého náměstí, u domu čp. 62 "Na Poště", kde byl i hostinec.

Známý mahlerolog prof. Jiří Rychetský píše: Jízda dostavníkem nevšedně krásnou krajinou, ozvučenou troubením postilionů, a mnohokráte opakované čekání na dostavník ve známém vlašimském zámeckém parku, na to vše nemohl Mahler nikdy zapomenout. Krásný anglický park byl chloubou celého kraje. Romantickými pavilony, mimo jiné i čínský a arabský, park s rozmanitou cizokrajnou flórou i volně žijící cizokrajnou faunou, to vše ožilo znovu v Mahlerových vzpomínkách, když skládal svojí třetí "přírodní" symfonii, její scherzo a slavné "poštovské sólo". Sám skladatel kdysi nazval třetí symfonii jako "Vzpomínku na vlašimský park".

A souvislost s vlašimským parkem, konkrétně s Čínským pavilonem, má podle některých odborníků na Mahlerovo dílo i jeho "Píseň o zemi", zhudebnění básní starých čínských poetů Li-Ta-Po, Chány-Tsi, Mong-Kao-Jen či Wang-Sei.

Sbírka na Národní divadlo

Do historie Vlašimi se Gustav Mahler zapsal i tím, že když 12. srpna 1881 vyhořelo Národní divadlo v Praze, uspořádal Čtenářský spolek v bývalém vlašimském hostinci "U Karla IV.", necelý týden po požáru, 18. srpna sbírkovou akademii, na níž zazněl klavírní koncert Gustava Mahlera. Podle dobového zápisu místního Čtenářského spolku doprovázel na klavír i sólová vystoupení místních zpěvaček. Z tohoto zápisu rovněž vyplívá, že za účelem co nejvyššího výtěžku byl vydražen i obraz Národního muzea a čistý výtěžek tak dosáhl na 100 zlatých a tím se spolek stal řádným členem Sboru pro postavení Národního divadla.

Zdroj:
Vlašim po stopách předků – Svoboda, Moudrý; Vyšehrad 2006
Od Blaníku k Sázavě – Toufar; Start 2004
Prospekty Infocentra Vlašim