Léto budiž pochváleno, řečeno slovy klasika Fráni. Já bych ke slovům básníka ještě podotkl: Léto budiž pochváleno, a s ním i veškeré aktivity, zejména hudební festivaly, festíky, prázdninové potlachy a hudební sešlosti.

A že jich je i na Benešovsku požehnaně. Od těch docela maličkých, až po ty monstrózní akce, kam přicházejí desetitisíce hudbymilovných návštěvníků.

Co je malé, to je hezké

Osobně dávám přednost těm malým festiválkům, kde vládne pohoda až téměř rodinná atmosféra. Na rozdíl od těch, kam přijíždějí davy, se tu cítím jako ryba ve vodě. Vše začíná už při příjezdu na takový hudební svátek. Jednak máte kde zaparkovat a za parkovné samozřejmě neplatíte.

U vchodu se netlačí davy, nikdo vás nešacuje, neprohlíží batoh a nezakazuje donášku vlastní minerálky nebo svačiny. Namísto zamračených sekuriťáků se na vás usmívá opálená slečna a za legrační sumu vám podá vstupenku a ještě poradí a popřeje krásný hudební zážitek.

Za zvuků linoucích se z pódia vcházíte do areálu, většinou zahrady nějakého zajímavého historického objektu a můžete si vybrat, kde se uvelebíte. Je libo trávník? Prosím. Chcete se posadit na židličku nebo lavici? Můžete.

Vyhovuje vám stín, nebo se naopak rádi opékáte na sluníčku? Žádný problém. Dostali jste chuť na pivo a neudiví vás, že jste během pár minut obslouženi, s úsměvem a opět za "lidovku". Dokonce vám obsluha načepuje pěnivý mok do skla místo do nechutného plastikového kelímku…

Zvířátkům vstup povolen

Na pódiu se střídají kapely. Vůbec nevadí, že to není první liga. O to větší je hudební nasazení a výkony hudebníků jsou srovnatelné s profíky. Aparátu je sice méně, ale proč by to mělo vadit. Zahrada není nekonečná, nemísí se tu zvuky z jiných pódií, jelikož tu žádná jiná pódia nejsou.

Všichni poslouchají nebo si vychutnávají tu chvilku. Nikdo neruší opileckými rádoby vtipnými bláboly. Lidé sem přišli, aby se zastavili, zaposlouchali, potkali se se známými nebo zkrátka jen tak při muzice, kterou mají rádi, odpočívali v trávě v koutě zahrady. Rád se dívám na návštěvníky těchto rodinných festiválků.

Mnozí z nich si vzali na hudební letní siestu i svého čtyřnohého přítele. Ano, to se tady může. A psi, podobně jako jejich páníčci, jakoby to věděli. Rozvalí se poblíž a klimbají, jiní pozorují dění kolem sebe. Nezažil jsem ještě psího nezdvořáka, který by si vynucoval pozornost štěkáním nebo napadáním ostatních čtyř či dvounožců.

Na záchod se nečeká

Organizmus se hlásí o své potřeby, jdu vyzkoušet místní záchody. A světe div se, opět žádná fronta, dokonce ani před nápisem dámy. Procházím se jen tak po zahradě a s nikým se nesrážím, nemusím se ani vyhýbat protijdoucím zástupům.

Nuda, řeknete si možná. Snad. Ale já sem sem nepřijel proto, abych se nechal kýmkoliv omezovat či prudit, nemám zájem ani o vyplavování adrenalinu do krve. Zpíjet jsem se taky nepřijel. Chci se jen volně nadechnout, chvíli spočinout, poslouchat a nechat plynout čas.

Ptáte se, kde je možné tohle zažít?

Jednoduchá odpověď. Například na Křížovském šťovíku, Popenci v Odlochovicích nebo na Čechtické lilii, která na Benešovsku patří k vůbec nejstarším festivalům.

Letošní, už sedmadvacátý ročník lilie rozkvete v sobotu 8. srpna 2009 v tamní farské zahradě.

Text a foto: Karel Chlumec